Školní tabule - rozdíly a typy

Školní tabule je učební a prezentační pomůcka ve tvaru ploché desky. Bývá většinou umístěna v čele místnosti, kam směřují zraky všech přítomných. Používá se nejčastěji na psaní či kreslení, ale lze ji využít také k promítání, nebo, díky magnetickému povrchu, přichycení obrazových materiálů. Její povrch je hladký, smývatelný, tabuli lze tedy popisovat opakovaně. Ačkoliv je školní tabule primárně určena k výuce, uplatní se všude tam, kde je zapotřebí cokoliv názorně demonstrovat na větší ploše.

 

Dělení

Měnící se potřeby výuky i rozvoj výrobních technologií přinesly v oblasti vývoje tabulí nejen množství inovací, ale také výrazné rozšíření nabídky. Oproti minulým dobám si proto lze vybrat tabuli dle mnoha různých kritérií, doslova na míru. Výběr vhodné tabule je však vždy záležitost čistě individuální a měl by se řídit zejména skutečnými potřebami výuky i prostorovými možnostmi místnosti, v níž bude tabule umístěna.

Keramická magnetická tabule

Tvoří nejčastější vybavení tohoto typu a prošla zároveň nejdelším vývojem ze všech druhů tabulí. Plně nahrazuje tabule dřevěné, na něž lze občas ve školách ještě narazit, ale které se již nevyrábí. Zadní část keramické tabule je tvořena kovovým plátem, který zabraňuje jejímu kroucení a zároveň vytváří plně magnetickou plochu. Přední, viditelnou část, pak tvoří keramický povrch. Ten je, na rozdíl od lakovaných dřevěných tabulí, vypalován při teplotách přesahujících 800°C. Výsledkem je nejen příjemné používání a snadná údržba popisné plochy, ale také její dlouhá životnost. Keramické tabule jsou všestranné a lze je popisovat křídou i fixy.

  • Tabule na křídu – povrch má většinou zelenou barvu, která je pro lidské oko přirozená a příjemná, stejně jako vhodná pro dobrou čitelnost textu psaného křídou. Lze však zvolit i variantu černou nebo modrou. Pokud používáme kvalitní bezprašné křídy, snese i denní vysoké zatížení, bez poškození či šmouh, přetrvávajících po jeho utření. Může sloužit také jako promítací plocha, ale oproti povrchu na fixy není tolik efektivní.
  • Tabule na fixy – povrch má většinou bílou barvu, která zaručuje nejlepší viditelnost jak fixů, tak případně promítaných záznamů. Opět se jedná o vysoce odolný povrch, který při řádném používání a ošetřování vydrží sloužit velmi dlouho. Oproti povrchu na popis křídou je lépe využitelný také jako promítací plocha, v kombinaci s projektorem nebo vizualizérem.

 

Lakovaná magnetická tabule

Stejně jako u keramické tabule tvoří její základ kovový plát, který zajišťuje tabuli pevnost a rovnost, ale také plně magnetický povrch. Místo keramiky je však na přední straně pokryt emailovou vrstvou. Ta je na plát buď pouze nastříkána, nebo vypalována při teplotě kolem 250°C, což zlepšuje její odolnost. V té se přesto nemůže s keramickou vrstvou ani vzdáleně měřit. Emailové tabule jsou proto určeny pouze k příležitostnému používání, ne pro intenzivní zátěž, jako tabule s keramickým povrchem. Pro popis používáme fixy a tabule je vhodná i pro projekci.  

Lakovaná dřevěná tabule

Předchůdkyně keramické tabule, určená pouze pro popis křídou. Plochu tabule tvoří dřevěná deska, lakovaná černě či zeleně. Výroba tohoto typu tabule pro účel výuky byla již ukončena a plně nahrazena zmíněnou keramikou. Na dřevěné tabule však lze v menších rozměrech, zejména díky nízké pořizovací ceně, narazit v restauracích či jiných veřejných prostorách, kde suplují reklamní a informační cedule. S velkou oblibou je také pořizují rodiče svým dětem na psaní či kreslení.

Skleněná magnetická tabule

Poměrně nový typ magnetických tabulí, který je určen tam, kde záleží také na designu. Jak už název napovídá, je tvořena kombinací skleněného povrchu a ocelových zad, které zaručují plně magnetický povrch. Oproti keramické tabuli má vyšší hmotnost, nebývá tak velká ani vícedílná a lze ji popisovat pouze fixem. Dá se však pořídit ve více barvách a velikostech. Skleněná tabule se rychle prosazuje také v komerční sféře, zejména kancelářích, restauracích a veřejných prostorech. 

Interaktivní tabule

Speciální typ tabule, doplňující výuku o interaktivní prvky. Na interaktivní tabuli je projektorem promítán obraz z počítače. Pomocí speciálních senzorů dokáže tabule monitorovat dění na celé své ploše a tak je možno pouhým dotykem prstu nebo speciálního pera interaktivně ovládat programy spuštěné na počítači. Díky tomu lze v podstatě používat jakýkoliv software, který spustíme na připojeném počítači a nemusíme se omezovat pouze na programy dodávané výrobcem konkrétní tabule.

Snímání plochy docilují výrobci různými způsoby, ale obecným trendem je umísťování senzorů mimo popisnou plochu tabule, tedy ne přímo do ní. Životnost takové plochy se tím výrazně prodlužuje a interaktivní tabule může zcela nahradit klasickou keramickou tabuli na fixy. Další výhodou je fakt, že při poškození plochy tabule, nebo jiné její části, je možno vyměnit pouze tuto část a nemusí se pořizovat zcela nová interaktivní tabule, což je z ekonomického hlediska velmi výhodné.

Kromě klasických interaktivních tabulí nabývají na popularitě interaktivní systémy. Jedná se o přenosné snímače, které umístěním na tabuli dokáží vytvořit z její popisné plochy plochu interaktivní.

 

Dělení dle počtu ploch:

Jednodílná

Tabule sestává pouze z jediné, celistvé plochy. V tomto případě nelze jednotlivé popisné plochy kombinovat a je nutno zvolit, zda bude tabule na fixy (bílá) nebo na popis křídou (zelená, modrá či černá).

Vícedílná

Tabule se skládá z více popisných ploch, které lze vzájemně kombinovat. To je výhoda, pokud je zapotřebí využívat jak plochu pro popis fixem, tak plochu pro popis křídou. Další předností je více použitelného místa. Například nejoblíbenější typ těchto tabulí, takzvaný Triptych, má dvě postranní křídla, čímž nabízí 5 kombinovatelných popisných ploch a zvětšuje množství celkové plochy 3x oproti tabuli jednodílné.  

 

Dělení dle umístění:

Tabule na pylonech

Tabule je umístěna na pylonových pojezdech. Jedná se o dva duté pylony, kdy každý je umístěn po jedné její straně. Ve svém vnitřku mají závaží, jejichž celková hmotnost je rovna hmotnosti konkrétní tabule na pylonech umístěné. To umožňuje její velmi lehký posun a zabraňuje jejímu samovolnému ujíždění nahoru či dolů. Kvalitní pylony jsou vyrobeny z eloxovaného hliníku a celý tento mechanismus nahrazuje dnes již zastaralý posun na zdvihu. Kromě snadnější manipulace s tabulí je oproti němu pylonový pojezd schopen mnohem větší variability, co se rozsahu posunu týče. Tabuli lze stáhnout téměř k zemi, což je výhodné zejména při práci s malými dětmi, nebo vytáhnout skoro ke stropu, čímž se dá případně odkrýt zadní tabule či projekční plocha. V návaznosti na výšku místnosti je možno pylon prodloužit, dá se také odsadit více ode zdi. Variabilitu tohoto posuvného systému navíc rozšiřuje možnost dvou pylonů, tedy i tabulí, za sebou.

Tabule na zdvihu

Starší posuvný systém, který byl nahrazen pylony a dnes je již na ústupu. Tabule je umístěna na podstavcovém zdvihu, který uvnitř obsahuje závaží rovnající se její hmotnosti. Stejně jako u pylonů to zabraňuje samovolnému ujíždění tabule nahoru či dolů a umožňuje její snadný posun. Ten je však omezen na přibližně 60 centimetrů. Nevýhodou tohoto systému je zejména jeho nízká variabilita, kdy, na rozdíl od pylonů, nelze ovlivnit rozsah posuvu tabule, ani ji odsadit ode zdi.

Tabule na stěnu

Tabule je zavěšena na zdi, bez možnosti posuvu či odsazení. Výhodou tohoto řešení je jednodušší montáž, nevýhodou pak zmíněná absence posuvu a odsazení, tedy nemožnost měnit nastavení tabule.

Mobilní tabule

Mobilní systémy jsou řešením v případě, kdy je zapotřebí tabuli přemisťovat. Výhodou je tedy zejména možnost používat ji v různých učebnách, dle momentálních požadavků. V tomto případě je tabule umístěna na mobilním stojanu, který je opatřen kolečky pro jednodušší manipulaci. Většinou se jedná o jednostranné či oboustranné jednodílné tabule, lze však pořídit také mobilní verzi tabule vícedílné, dokonce i na zdvihu.

 

Možnosti využití

Ačkoliv si školní tabule řada lidí spojuje zejména s třídami a ostatními výukovými prostory, možnosti jejich využití jsou mnohem širší. Každá tabule je totiž v první řadě komunikační a informační médium a tak se uplatní všude tam, kde je potřeba předat informace většímu počtu osob, ať už se jedná o sféru státní, komerční či privátní. Kromě vzdělávacích institucí tak na ni můžeme natrefit v kancelářích, restauracích, obchodech i na chodnících či v domácnostech.

  • Informační role – pasivní nositel informací. Jedná se například o reklamní sdělení, různá upozornění či používání popisné plochy k připevnění tištěných materiálů.
  • Prezentační role – podpůrný prostředek aktivní prezentace.

 

Používání a údržba

Jako u každého jiného produktu, i v případě školních tabulí platí, že správné používání a pravidelná údržba mohou značně prodloužit jejich životnost. V první řadě je potřeba zvolit pomůcky pro psaní a rýsování, které nepoškodí popisnou plochu tabule. Veškeré popisovače musí být určené pro školní tabule a stíratelné za sucha, křídy navíc bezprašné a jemné. Poškrábání povrchu tabule při hodinách geometrie lze zabránit pořízením speciálních rýsovacích potřeb, zejména kružítka bez ostrého hrotu.

Údržba tabulí není náročná, přesto je dobré občas zbavit jejich povrch zbytků křídy nebo fixu. Zamezí se tak šmouhám a celkově zlepší čitelnost plochy. U křídy postačí čistá, lehce namočená houbička, pro důkladné odmaštění bílé popisné plochy je třeba pořídit speciální roztok a stěrku.

 

Historie

První předchůdce dnešních tabulí se objevuje již ve starověkém Babylónu a Sumeru. Nejednalo se však o klasické velké tabule, které známe z dnešních tříd, ale o malé hliněné destičky. Ty používali tehdejší studenti mokré, aby se daly mazat a opětovně popisovat. V případě potřeby zápis uchovat pak bylo možno destičku vypálit a vytvořit tak nepřepisovatelný dokument. Individuální tabulky používali v 11. století také studenti v Indii, byly však již černé a s pevným povrchem. Začínaly se tedy, až na menší rozměry, vzdáleně podobat tabulím dnešním.

Ve 14. století přichází první břidlicové tabulky v dřevěném rámu. Jsou pevné, hladké a lehce se dají čistit, proto jejich obliba stoupá. Opravdu masově se však používají až kolem 18. století, kdy rozvoj dopravy zajistil rozšiřování břidlicových lomů. V 19. století jsou pak již nedílnou součástí prakticky všech škol po celém světě, kterými zůstaly do první poloviny století 20.

Podobnou popularitu, jako tabulky břidlicové, zažívaly také tabulky dřevěné. Sestávaly z dřevěného rámu a desky, která byla potažena černou barvou. Výhodou oproti břidlici byla nižší váha a větší odolnost. Stejně jako všechny ostatní tabulky byly opětovné použitelné, čímž umožnily vyhnout se užívání drahého papíru a inkoustu. 

Břidlicové nebo dřevěné tabulky byly sice pro studenty ekonomicky přijatelné, ale v rámci výuky bohužel značně neefektivní. Vyučující musel totiž ke každému z žáků přistupovat individuálně a řešit problém právě jen na jeho tabulce. Bylo potřeba najít lepší způsob, jak by byl kantor schopen demonstrovat úkol a jeho řešení celé třídě najednou. Tím se stala plošná školní tabule. Průkopnictví na tomto poli je v Evropě přičítáno Jamesi Pillansovi, řediteli a učiteli geografie na Starém gymnáziu v Edinburghu ve Skotsku. Údajně potřeboval více místa pro svůj zeměpisný výklad a mapy, poskládal tedy v roce 1800 několik samostatných břidlicových tabulek dohromady, čímž vytvořil první kompaktní tabuli větších rozměrů. Na americkém kontinentu se prvenstvím pyšní George Baron, profesor matematiky na slavné akademii West Point, který přišel s nápadem velké nástěnné tabule jen o rok později než Pillans.

Ačkoliv termín tabule se začal používat teprve kolem roku 1815, ostatní školy a univerzity tuto inovaci rychle přejímaly. Neustálým zlepšováním se tabule začaly vyvíjet a v roce 1840 byla dokonce zahájena jejich komerční sériová výroba. Jednalo se tehdy o tabule dřevěné, jejich základ tvořily hoblované desky, hustě potažené speciální barvou. V šedesátých letech 20. století pak přichází první keramická magnetická tabule, jejíž základ tvoří ocelová deska, potažená keramickým povrchem. Tento typ tabulí definitivně vytlačil tabule dřevěné či břidlicové a naleznete je již ve většině učeben či tříd. Stejně jako tabule na fixy, které však spatřily světlo světa o trochu později, konkrétně v osmdesátých letech 20. století.

Ačkoliv kolem roku 1990 přichází na trh první interaktivní tabule, jejichž popularita neustále stoupá, tvoří tabule na fixy či tabule na křídu stále nejčastěji používaný typ školních tabulí ve výukových zařízeních po celém světe.